Prosinec 2005

Kolikrát

12. prosince 2005 v 21:54 | Slávek Žalud |  Písničky
Kolikrát jsem ležel v trávě
Kolikrát se díval tím směrem
Kde stojí ten dům
Kolikrát jsem tajně doufal
Že se vrátí má velká chvíle
Tak sladká mým snům
Má přání nad tou dětskou krajinou
Má přání jako sníh se rozplynout
Dále jeho štít do tmy září
Dál vidím tam jeho dlouhý stín
Tam čeká dál ke mně vzhlíží
Tam stojí dál starý bílý mlýn
Posledních pár hodin cesty
Když sel člověk vrací se topí v divných obavách
Jestli dům ten ještě pozná
Jestli uvnitř najde co hledá,
Že nemusí mít strach
Má přání zase dojít domů k nám
Má přání na tu louku tam to znám
Posledních pár hodin cesty
Když se člověk vrací je nejtěžší
Ze všech jeho drah
Dále jeho štít do tmy září
Dál vidím tam jeho dlouhý stín
Tam čeká dál ke mně vzhlíží
Tam stojí dál starý bílý mlýn

Lítací sen

12. prosince 2005 v 21:52 | Slávek Žalud |  Písničky
Zatím stoupám
Nemusím se od sebou té výšky bát
Jenom doufám
Že se náhle let nerozplyne v pád
Mívám sen lítací
Někdy se vám k ránu vrací
Jako v síti houpací
Cítím se být
Zkouším to po ptácích
Nejdřív jen tak nad schodišti
Potom šachtou větrací
Můžu si k obláčkům jít
Zatím stoupám
Nemusím se od sebou té výšky bát
Jenom doufám
Že se náhle let nerozplyne v pád
Lítám, lítám, lítám povětřím výš
Svítá, svítá, svítá - ty ještě spíš
Padá, padá, padá, padá
Padá, padá, padá, padá
Padá, padá, padá sluneční mříž
Protože dole už se připravuje ráno
Bílý den už jistě řekl ano
Teď půjdu spát za svítání
Milenci končí milování
Teď přijde nové usínání
Zatím stoupám
Nemusím se od sebou té výšky bát
Jenom doufám
Že se náhle let nerozplyne v pád

Mina

12. prosince 2005 v 21:51 | Slávek Žalud |  Písničky
Bouchla mina - dívčí granát, hýčkal jsem ji na dlani,
Cítil jsem jak z dlaně padá, vznítila se ve spaní.
Nevím ani jaká byla, vím že se mi líbila.
Doufal jsem že tiše padnu, jenže mě špatně trefila
Dokud byla ještě chladná, neměl jsem z ní obavu,
Pak se trochu rozpálila, práskla mi někam za hlavu.
Kdyby mě tak oslepila nebo radši zabila,
Byla by líp udělala, míň by byla zkazila.
Myslel jsem jak krásně umřu se svou sladkou vidinou,
Dívčí mina zasáhla mě jenom malou střepinou.

Mefisto bar

12. prosince 2005 v 21:50 | Slávek Žalud |  Písničky
Jediný klobouk v přítmí šatny visí
Jedniný pán sedí za stolem
Sedí tu sám a sedával kdysi
jedniný pán - pan "bohém"
Lokál je prázdný, hosty zatím čeká
Určitě příjdou, ten pán to ví
Sklenice svítí, čekají na rty
Když se jich dotknou zledoví.
Obláček kouře chvíli se vinul
Pohladil tvář léty znavenou
Záhy se ztatil u stropu zhynul
S myšlenkou plachou, nevyřčenou
Začíná večer jako každý jiný
Večení hosté už se blíží tmou
Pán na ně čeká i když je nezná
S nadějí svou, ztracenou

Moderní

12. prosince 2005 v 21:49 | Slávek Žalud |  Písničky
Moderní je jazz-rock a moderdní beat
Moderní je všehno co chtěj lidi v bytě mít
Moderní je dělat rodičům svým starost
Moderní je zpívat jak nám zobák narost
Moderní je nosit džíny, který sednou každýmu
Moderní jsou písně jiný - ty co nejdou do rýmu
Moderní je říkat co se říká dnes
Moderní jsou velký slova, moderní je malej pes
Moderní mám fáro, rychlostí má pět
Moderní je cestování, sjezdím celej svět
Moderní mám povolání, moderní mám byt
Ve snaze být moderní
zapomínám žít
zapomínám žít
zapomínám žít
zapomínám žít

Moře

12. prosince 2005 v 21:47 | Slávek Žalud |  Písničky
Pláň, kde se líně vlny koulí
Bílá pláň nekončí
Zář slunce ve vlnách se choulí
Útes útočí
Modré barvy zvolna přibývá
Jak den slunce půlí
Krutou i bouřlivou
Jindy zas mírnou a mazlivou
Nespoutanou
Ji vídám
Nikdy jsem u moře nebyl
Neslyšel jsem jeho zpěv
Neviděl jsem jeho chvění
Nepocítil mořský hněv
Nevím, jaký je to pocit
Dělat v pláži nové, nové šlápoty
Slaná voda ještě nikdy
Nestříkala mi na boty
Modré barvy zvolna přibývá
Jak den slunce půlí
Krutou i bouřlivou
Jindy zas mírnou a mazlivou
Nespoutanou
Ji vídám

Můj vlak

12. prosince 2005 v 21:44 | Slávek Žalud |  Písničky
Tato písnička je domácím stříbrem v repertoáru Entuziastů, už ji nazpívali myslím všichni, kdo mají trochu v kapele zajímavý a pěkný hlas (snad s výjimkou Ivana). K dispozici jsou tyto nahrávky:
Úplně prázdný vlak vjel do nádraží
Úplně prázdný vlak vjel do nádraží
Úplně prázdný vlak vjel do nádraží
Ve svých prázdných, šedých kupé
Samotu rozváží
Jedou vlaky, já jedu taky
Necháváš mě každý večer na peróně stát
Jedou vlaky, já jedu taky
Dneska ale nasednu a nebudu se bát
když vidím ve stanici čekat prázdnej vlak
Je mi všelijak
Vůbec žádný průvodčí lístky nesbíral
Vůbec žádný průvodčí lístky nesbíral
Vůbec žádný průvodčí lístky nesbíral
Teď zapíská povel a vlak pojede dál
Jedou vlaky ……………………
Snad se jednou odvážím do něj sednout
Snad se jednou odvážím do něj sednout
Snad se jednou odvážím do něj sednout
A ze svých velkých stesků nevždycky se zout
Jedou vlaky ……………………

Na konci světa

12. prosince 2005 v 21:42 | Slávek Žalud |  Písničky
Na konci světa - za posledním nádražím
Na konci světa - už žádný koleje
Na konci světa - se každý obrátí
Na konci světa - ví každý co kdo je
Na konci světa - za stěnou zrcadel
Na konci světa - jako vypíchnuté z dlaní
Na konci světa - každý rád by chtěl
Na konci světa - vyslovíš bez váhání
Na konci světa - jako na dně sklenice
Na konci světa - jako na špičce kordu
Na konci světa - zelená ostřice
Na konci světa - jako výpadek proudu
Na konci světa - žádný pouště a prach
Na konci světa - žádný města a moře
Na konci světa - žádná bolest a strach
Na konci světa - v temný komoře
Na konci světa - za posledním nádražím
Na konci světa - už žádný koleje
Na konci světa - se každý obrátí
Na konci světa - ví každý co kdo je

Na Nový rok

12. prosince 2005 v 21:40 | Slávek Žalud |  Písničky
Příští rok svý dluhy zaplatím,
Znovu půjčím, znovu utratím
Jiný najde novou holku
Rozejde se bez okolků
Teď ale seď a poslouchej
Poslouchej já to zkrátím
Na nový rok tu budeme stát
Okolo stolu nad kterým snad,
Sejdeme se jako tenkrát
Ze všech možných, nekonečných věčných cest,
zase tak blízko hvězd
Támten zase dům dostaví
A támhle ten svý jméno proslaví
V příštím roce každý týden
Něco padne a něco výjde
Teď ale seď a poslouchej,
Poslouchej co se ví
Nejlíp bude těm, co nemaj nic
Těm však bude přáno ze všech nejvíc
Holky, dům i jméno slavný
Už dnes dluhy nemaj žádný
Teď ale seď a poslouchej,
Poslouchej co chci říct.

Náhodným známým

12. prosince 2005 v 21:38 | Slávek Žalud |  Písničky
Náhodným známým
Náhodným známým
Neříkám, pojďte dál
Neříkám, neříkám, jen pojďte dál
To já neříkám
Náhodným známým
Náhodným známým
Písně svý nezpívám
Písně svý, písně svý nezpívám
To já nezpívám
Náhodní známí
Náhodní známí
Zdraví, když po ulici jdou, jdou, jdou
Který já nevnímám
Náhodný známý
Náhodný známý
Nechám jít, snad nezůstanou stát
Nechám jít, nechám jít, když uslyší mě hrát
Mý náhodný známý

Neobydlený ostrov

12. prosince 2005 v 21:37 | Slávek Žalud |  Písničky
Stůj
Ostrove můj
Ke kterému spěchám
Vlny bouří vstříc ti letím
Ty jsi pořád dál
Než blíž
Hledám Tě, víš
Čekám, že tě jednou
Vlny zvednou
Nad hladinu zpěněnou
Ty se objevíš, objevíš
Podle mapy´s tu měl dávno být
Mapu jsem našel v jenom podkroví
Stačilo vyrazit a k cíli jít
Za vodu, za horu, za obzor šmolkový
Stůj …

Nezpívejte stromům

12. prosince 2005 v 21:37 | ??? |  Písničky
Nezpívejte stromům
Zvlášť né lidským hlasem
Z něhož bledý měsíc k hrobům lne
A já jsem
Snůška bílých listů
Zas mám prázdný dlaně
Hledám se až k místu
Kde zní život planě
Slunce na dně klasů
Zebe jako mráz
K stromům není hlasu
Slova jsou jak hráz

O krok blíž

12. prosince 2005 v 21:36 | Slávek Žalud |  Písničky
Tady bude klid, nikdo nesmí vyrušit
To ticho, které víc už nejde, nejde, nejde utišit
Teď sedí proti nám a šeptají co bude dál
Neví, jak nás tréma svírá
Už sál zhasíná, já vidím jen na portál
A opona se právě otvírá
O krok blíž k divákům,
Aby s ním náhle zmizel
Pocit z kamen, která odmítají hrát.
Můžeme za pár pěťáků
Zaplašit každou velkou svízel
O krok blíž a ledy začnou tát
Ten kdo si netroufá dívat se nám do očí
Ať si raděj sedne někam do ústraní
Až zazní první tón, až svět se s námi zatočí
Pak začít může naše zpívání
O krok blíž k divákům,
Aby s ním náhle zmizel
Pocit z kamen, která odmítají hrát.
Můžeme za pár pěťáků
Zaplašit každou velkou tíseň
O krok blíž a ledy začnou tát

Poznání

12. prosince 2005 v 21:33 | Slávek Žalud |  Písničky
Na malých věcech stojí svět
Na chvíli pouhé lidské žití
Nezáleží na třpytu hvězd
Záleží na samém bytí
Není už mou věcí, že jsem tady
Prostě jsem se narodil a bylo to
Nevěděl jsem jaké příkré spády
Čekají a padají rády
Přede mnou
Krok za krokem se blíží poznání
Přišlo až k nám, vzal jsem je do dlaní
Teď tady leží přede mnou
Už nemám cit, těžko si vzpomínám
Ztratil jsem nit, myšlenky jsou ta tam
Každá hned mizí přede mnou

Ráno nevlídný

12. prosince 2005 v 21:31 | Slávek Žalud |  Písničky
Ráno nevlídný každý proklíná
Musím do tý zimy vstát, ale nejraděj bych ještě spal
Ráno nevlídný a k tomu týden začíná
Přimrzl jsem ke klice, aby to sám ďábel spral
Už aby bylo léto sladký
Už aby tady bylo léto zpátky
Ráno nevlídný a k tomu týden začíná
Dav mě unáší a houstne stále víc
Tma nás všechny příjme ráda do svých prázdných náručí
Dav mě unáší už mi nepomůže nic
Každý šlape jako slepý, jako když mu poručí
Už aby bylo léto sladký
Už aby tady bylo léto zpátky
Ráno nevlídný, kdo léto zaručí
Mlha utopí všechen lidský hluk
Třetí den už nad mou hlavou pevnou klenbu rozpíná
Sněžné zákopy a sněhuláků celý pluk
Vedle na zem paní spadla nebyla dnes jediná
Už aby bylo léto sladký
Už aby tady bylo léto zpátky
Ráno nevlídný a den hned z rána zhasíná

Režisér čas

12. prosince 2005 v 21:30 | Slávek Žalud |  Písničky
Jsem jeden z Vás a nejsem jiný
Boty mám černý od té samé hlíny
Cestu, kterou jsem i já prošel jde každý z Vás
Zůstaly na ní stopy prázdný, jak šel život a čas
Jak šel kolem nás
To sám režisér Čas, nechal zrát dobrých tisíc dnů
Náš dlouhý lán obilí, kde svítí vlčí mák
To sám režisér Čas , nechal žít dobrých tisíc dnů
Náš malý svět motýlí, žít nechal jenom tak, jen tak na chvíli.
Jsem jeden z Vás, snad zdám se být cizí
To já jsem zasel tam kde jiný teď sklízí
To na tvé nevědoucí bílé dlani můj leží klas
Ještě je malý a drolit se brání, aby ho nespálil mráz
Roste a dozrává v nás
To sám režisér Čas, nechal zrát dobrých tisíc dnů
Náš dlouhý lán obilí, kde svítí vlčí mák
To sám režisér Čas , nechal žít dobrých tisíc dnů
Náš malý svět motýlí, žít nechal jenom tak, jen tak na chvíli.

Silnice vede z města ven

12. prosince 2005 v 21:27 | Slávek Žalud |  Písničky
Silnice vede z města ven
A taky směrem opačným.
Půjdu dál nebo se otočím?
Dělám, co mě napadá.
Silnice vede z města ven
A já se rychle rozloučím.
Ať už půjdu směrem tím nebo tím
Tam, kam dopadá stín
Silnici hladí kola aut
A nohy chodců váhavých
Bílé čáry života má ve dlaních
Silnice vede z města ven
Silnice vede z města ven
Silnice vede z města ven …………
Léta je mytá dešťů přívalem
Patníky křivé vypráví
Slunce vzdušná zrcadla jí vytaví
Silnice vede z města ven
Silnice vede z města ven
Silnice vede z města ven …………

Systém Internát

12. prosince 2005 v 21:26 | Slávek Žalud |  Písničky
Hodina za hodinou
Minuta za minutou
Pomalu, pomalu se šinou
Plynou, plynou
S každou další vteřinou
S času ozvěnou
S času ozvěnou Vokál na ozvěnou:
Nahoru dolů
Stodeset schodů přesně
Stodeset schodů
Dolů a nahoru každý den šlapem
Jsme všichní stejní
Nosíme své džíny těsné
Jsme všichní stejní
V názorech svých ještě tápem
Tam za okny je svět jiný
Tam není čeho se bát
Tam nechodí černé stíny
Tam dolů dívám se rád

Šance

12. prosince 2005 v 21:23 | Slávek Žalud |  Písničky
Nebyl to špatný, špatný rok
Do zimy této
Nebyl to marný, marný krok
Vím, že se stal
Jen trochu víc, studené léto
Jen trochu víc jsem se tě bál
Není to šťastný, šťastný den
Potkat tě znovu
Není to žádný, žádný sen
Že by se zdál
Jen trochu víc věřit tvým slovům
Jen trochu víc jsem zaváhal
Máš srdce malých, podivných
Toulavých psíků
Máš oči, které nevidí
Co poztrácíš
Zapomínáš kalendář zvyků
Do starých míst se nevracíš
Co chtěl jsem tenkrát, tenkrát mít
Určitě nevíš
Z loňského roku dobré chvíle
Nevrátím
Ty za šancí, které mi střežíš
Živote můj neobrátím

Tvým nápadům

12. prosince 2005 v 21:22 | Slávek Žalud |  Písničky
Tvým nápadům napoví jenom ten, kdo poznal dým
Podle komínů tvých snů
Vím, západům nachovým, to když ON poručí stát
Stojí svět, stojí čas, stojí nakročený krok
Stojí kapka v letu před dopadem ke dnu
Zná všechny ulice všech měst a nešel jimi
Zná jména tisíců i nepoznaných lidí
Zná prostě lidi a poznal jejich svět
Každý je slepý k tomu, co on ještě vidí

Tvým nápadům napoví jenom ten, kdo poznal dým
Podle komínů tvých snů
Vím, západům nachovým, to když ON poručí stát
Stojí svět, stojí čas, stojí nakročený krok
Stojí kapka v letu před dopadem ke dnu
Když se ho zeptáš, kam míří kroky svými
Ukáže všechny směry, všechny, každý jiný
Dvanáct barev jeho spektra stíny pohltí
Na tváři bílé sfingy usměv vynutí
Tvým nápadům napoví jenom ten, kdo poznal dým
Podle komínů tvých snů
Vím, západům nachovým, to když ON poručí stát
Stojí svět, stojí čas, stojí nakročený krok
Stojí kapka v letu před dopadem ke dnu