Březen 2006

1985 - 15 let -Seznam členů (aktualizace 2009)

3. března 2006 v 19:03 | Slávek Žalud |  Historie
Zde si dovoluji uvést seznam členů, kteří při 15. výročí byli uvedeni v brožuře:
Holky, dívky a dámy:
  • Barešová Romana
  • Benešová Milena (vocal)
  • Bryjová Ivana (vocal)
  • Častová Světlana (vocal, housle, flétna)
  • Doláková Jana (zpěv)
  • Doláková Marcela (zpěv)
  • Doležalová Jana (zpěv)
  • Dvořáková Jana (zpěv)
  • Flašová Lenka (zpěv)
  • Frantová Jana (vocal)
  • Frenštacká Dagmar (vocal)
  • Halamová Romana (vocal, flétny)
  • Chalupková Magda (vocal)
  • Jačková Petra (zpěv)
  • Jarolíková Jana (zpěv)
  • Karalová Marcela (vocal)
  • Klvaňová Jana (vocal)
  • Kohoutková Vlaďka (vocal)
  • Koukalová Marta (nyní Jandová) (vocal)
  • Kousková Lenka (vocal)
  • Krňávková Zuzana (vocal)
  • Kryštofová Iva (vocal)
  • Lajtochová Gábina (zpěv a tlumočení)
  • Machálková Leona (vocal, housle)
  • Marečková Jana (vocal, flétna)
  • Marcela ??? (jak psal Slávek z fotky na Horním náměstí kdo zná jméno ?)
  • Marková Eva (vocal)
  • Marková Jana (vocal)
  • Mazare Veronica (vocal)
  • Mičková Jindra (vocal)
  • Minářová Božena (vocal)
  • Motyková Hana (vocal)
  • Neumannová Irena (vocal)
  • Ondřejíková Miriam (vocal, percussion)
  • Panáková Renata (vocal)
  • Pokludová Mojka (vocal)
  • Skřipcová Bronislava (nyní Mračková) (vocal, flétna)
  • Sekerová Ingrid (vocal, klávesy)
  • Sekerová Kateřina (flétna, vocal, klávesy)
  • Sokolová Jana (vocal)
  • Stehlíková Jitka (texty)
  • Světlíková Hana (vocal, flétna)
  • Špillerová Vladimíra (vocal)
  • Vacková Dagmar (vocal)
  • Vacková Michaela (vocal, flétna)
  • Zelená Věra (vocal)
  • Žaludová Tereza (zpěv, piano)
  • Žaludová Věra (nyní Vondrlíková) (vocal, perccusion)
Páni kluci, :
  • Anděl Jaromír (zpěv)
  • Banýr Josef (vocal, percussion, kastaněty)
  • Bártek Pavel (vocal, baskytara)
  • Beťák Čestmír (umělecký přednes)
  • Březina Jiří ( vocal)
  • Cimbálník Michal (vocal, housle) [zemřel 2008 :-( ]
  • Dvořák Břetislav (bicí)
  • Fildán Ladislav (vocal, kytara)
  • Gregor Michael (texty, scénáře, vocal, banjo)
  • Hejzlar Ivan (vocal)
  • Hrachovec Jiří (housle)
  • Jačko Karel (vocal, kontrabas, kytara, řev, administrace blogu)
  • Jarolík Jan (zpěv)
  • Junášek Ivan (vocal, perccusion, kontrabas)
  • Jurošek Jiří (vocal)
  • Kapoun Oldřich (vocal, texty, kytara, hudba)
  • Komárek Karel (vocal, housle)
  • Kondler Miloslav (vocal)
  • Kvapil Jaroslav (scénáře, konference)
  • Liška Petr (vocal, banjo, kytara, čtyřkolka)
  • Macíček Jaroslav (kytara, zpěv)
  • Machač Milan (vocal)
  • Maňásek Jiří (vocal, bicí)
  • Masnica Matěj (vocal)
  • Miloš Vlastimil (vocal)
  • Mohapl Marek (vocal)
  • Něměček Ivan (kytara, host kapely)
  • Pavlas Jan (vocal, texty, hudba, kytary)
  • Pehe Jiří (technik)
  • Samohýl Jaroslav (technik)
  • Tšpoň "Bobin" Robert (bicí aranže)
  • Tručálek Libor (Bezpražcová basa)
  • Vacek Michal (vocal, kytary)
  • Vaško Michal (vocal, trump.)
  • Vohrna Jan (vocal, flétna)
  • Vrtal Jiří (vocal, banjo, kontrabas)
  • Zapletal Jiří (vocal, kontrabas)
  • Zdařil Petr (technik)
  • Žalud Stanislav, ml. (percussion, vocal, čínský déšť)
  • Žalud Stanislav (nyní Slávek Žalud ) (vocal, kytary, texty, hudba, scénáře, banjo, kontrabas, flétna, foukací harmonika)

1985 - 15 let písniček

3. března 2006 v 18:44 | Slávek Žalud |  Historie
Dnes
Výjimečně nepřezutý
Vešel jsem do své třídy
Na zemi kousky bílé křídy
Pošlapané vykladačem dějin
Tytéž mapy na stěnách
Pod lavicí školní prach
Na mne zase padl strach
Na mne zase Padl strach
Pokaždé je to stejné
Pokaždé, když zkouším
Za tu loňskou kliku vzít
A opatrně otevřít
Tak vstoupím
Do dveří úplně stejných tříd
Slávek Žalud

1985 - 15 let - Jak to vidím já

3. března 2006 v 18:44 | Jiří Posíšil Čs. rozhlas (1985) |  Historie
Motto:
Režiséru se nelekejte, na porotce nehleďte!
Nejsem z těch, kteří by měli potíže s vybavováním si událostí z minula, ale tentokrát jsem musel použít i úředních záznamů a tyto navíc vyhrabat v archívu hudební redakce Čs. rozhlasu Ostrava. Tak už je to dávno. Nefalšovaný ostravský prach na mírně žloutnoucím papíru, strana 311, pátý řádek zdola v tlu­stopisu z roku 1976 skrýva1 tento strohý záznam: Frekvenoe 710, 13.30-22.30 hod. Entuziasté Přerov. To je jediné, co jsem si nepa­matoval. Jinak si ten podzimní pátek v paměti vybavuji velice dob­ře.
Přišel jsem tenkrát na nahrávání zoufale nepřipraven, neboť jsem ani v nejmenším netušil, co a nebo kdo to ti Entuziasté vlastně jsou. Je to rocková kapela, nebo swing, folk či sbor, mají ně­jaké zkušenosti s nahráváním v rozhlase, jakou technologii natáče­ní mám zvolit...??? První pohled na hlouček trochu odrostlejších gymnazistů, pohybujících se v čekárně našeho hudebního studia rov­něž nevěstil nic potěšujícího.
"Takhle vypadají lidé,kdyžjdoutrhat mandle, a ne muzikanti, kteří jdou dělat rozhlasovou nahráv­ku !"
bylo první, co mě napadlo. Úsměvem na tváři několika hrdin­ných jedinců jsem se nedal zmást, neboť vibrace dolních končetin byla neklamným znamením, že tentokrát se ve studiu nebudou chvět jen struny a hlasivky. Moc se mi do toho "vraždění neviňátek" ne­chtělo, jenže řemeslo je řemeslo, a tak jsem pronesl ke svému ko­legovi, mistru zvuku Ivo Roubalovi dnes již památnou větu:
"Tož zkusíme to s nimi. Dvakrát, třikrát to sjedeme od vrchu dolů, a když to nikam nepovede, nekompromisně TO pošleme domů!"
Tuto informaci o pracovním postupu v nejbližších hodinách frekvence jsem však ve svém rozpoložení pronesl natolik hlasitě, že ji slyšeli i ně­kteří členové kapely. To jsem se ovšem dověděl až mnohem později. Ještě nepřekročit práh studia a už slyšet o vyhazovu není právě nejlepší perspektiva, a o to cennější je, jak to vlastně tenkrát dopadlo.
Struny se skutečně chvěly, hlasivky rovněž, ale jiných nežádoucích vibrací jsem se nedočkal. A jestli ten den byl někdo z něčeho překvapený, tak jsem to byl já. Natočili jsme totiž šest titulů o celkové čisté stopáži 17,10 minut, přičemž ani jediný snímek nebyl hodnocen tak, aby nemohl být použit na ce­lostátní vysílání. To je výsledek jakého nebylo dodnes u amatér­ského souboru dosaženo. A to jsme natáčení ukončili asi hodinu před koncem frekvence.
A právě v tomto ušetřeném čase se asi zro­dilo něco, vzniklo něco... zkrátka, povídali jsme si, zpívali, do­vídali jsme se navzájem o sobě, a hlavně těšili se z pěkných sním­ků a pěkné práce. Byl to pro mne příjemně pracovně, umělecky i spo­lečensky strávený den, ze kterého jsem si odnesl poučení, že flinta možná, ale muzikanti se rozhodně nemají předčasně házet do žita, či kamkoliv jinam. V terminologii z jiné oblasti člověčenství by se řeklo - láska na první pohled, ale to by bylo příliš zjednodušené. Co mě nejvíce na Entuziastech zaujalo, byly možnosti jejich další­ho vývoje, protože velice solidní úroveň, kterou na svých prvních nahrávkách prokázali, dosáhli prostřednictvím těch nejprimitivněj­ších muzikantských metod - bez jakýchkoliv zkušeností s tímto způ­sobem sborového zpěvu, bez jakéhokoliv notového záznamu, pouhým memorováním jednotlivých hlasu často velmi komplikovaně vedených v harmonické struktuře, která nebyla vždy právě jednoduchá, zkrát­ka,
kdyby Robinson Crusoe na svém ostrově sestrojil barevnou tele­vizi, překvapilo by mě to možná méně.
Sám jsem se pár roků, co by ještě amatér, také brodil dravým tokem hudebních zákonitostí a byl vděčný každému kolemjdoucímu pocestnému za jakoukoliv dobře míněnou radu, takže zdvořilou žádost o sem tam nějakou tu radu jsem nemohl a ani nechtěl odmítnout.
No, a ze sem tam nějaké té rady vznikla spolupráce. Moje původní představa, že Slávka Žaluda naučím tomu nejnutnějšímu, co k psaní písniček a jejich aranžování je nutné, se rozplynula jako obláček, kouře. Rovněž notový zápis hlasů a vytvoření partitur, jakožto zá­kladu pro rychlejší a preciznějši nácvik skladeb, nebylo přesně to, co Entuziasté potřebovali. Nejen na frontě, ale i u Entuziastů se situace měnila každou chvíli. Lidé se svými hlasovými rozsahy a nástroji přicházeli a odcházeli, a tak v tom pohybu, který je nejen základní vlastností hmoty, ale /myslím si/ i základní vlastností Entuziastů, na nějaký moc velký řád nebylo místo. Navíc by nebyl ani zcela funkční.
Spolupráce tedy spočívala nikoliv v plá­novitosti, ale v operativnosti. A tak psaní písniček a původní způsob nácviku obstaral Slávek sám a až částečně nazkoušené sklad­by, když už měly svůj základní obrys, jsme pak společně na zkouš­kách dotvářeli. a učesávali. Tu se něco vyhodilo, tam zase přidalo, onde se vymyslel jiný doprovod, či upravilo frázování. Tím se po­dařilo vytvořit formálně i tektonicky vyvážený tvar - to si troufám tvrdit. A po pos1echu těch cca 30 písniček natočených u nás v roz­hlase se můj názor ani. s odstupem času nijak. nezměnil. Rovněž si ale dovolím tvrdit, že to byla vždy ve1iká dřina, a že po takové zkoušce nebo natáčení s Entuziasty mě pronásledoval pocit, že ti, co kdysi stavěli pyramidy, to mě1i doce1a slušnou zašívárnu, a že bych s nimi možná měnil. Tyh1e pocity však. trvaly vždy jen chvíli a věřte, neměnil bych i kdyby to bylo ještě těžší. Pro mne těch deset let rozhlasové a hudební spolupráce, přátelství i různých osobních zážitků s Entuziasty znamená hodně.
Mám Slávka rád a vá­žím si jeho tvrdošíjnosti s jakou se probíjí ke svým dílčím cílům, který dokáže strhnout /a správně zblbnout/ ostatní členy kapely, aby pojem entuziasmus byl naplněn od A do Z. Jeho způsob hudební­ho myšlení /odborně zvaný horizontální, protože tvoří převážně po samostatných hlasech, které pak často určují harmonii/ je ve svém žánru vzácný, protože je těžký a náročný. A jestliže v pře­divu jednotlivých hlasů mají ještě vyznít myšlenky a informace, zakódované v básnickém a jazykově krásně cítěném textu, což se zatím vždy podařilo, pak tedy - klobouk dolů a všechna čest!
Být ovšem Entuziastou, znamená tyhle všechny věci pochopit. Jen pak může přijít ta kýžená radost ze souznění hlasů, ze sděle­né myšlenky, z radosti z hudby, z naplnění smyslu toho všeho. A to není vždy jednoduché, ale je to vždy rozhodující!
Písničky Entuziastů nejsou písničkami pro jediný poslech. Jsou ve svém komplexu příliš složité, než aby se v nich i zkuše­ný posluchač hned napoprvé zorientoval. Budiž tedy odpuštěno mno­hým soutěžním porotcům, kteří po jediném poslechu občas "vhodí Entuziasty do žita". Já to vlastně málem udělal také, i když z jiných důvodů. Ale to, že tenkrát Entuziasté v "žitě" neskončili, to je hlavně jejich zásluha, protože: viz motto! Odlišovat se, být svůj a zůstat svůj - to svědčí v muzice o talentu a v životě o vůli a charakteru, kterému pak ani sem tam nějaká ta křivdička, či výprask nevadí.
Proto i nadále přeji Entuziastům vhodné křiv­dičky a výprasky, které je dovedou k dalším cílům.

Jiří Pospíšil, 1985

Čs. rozhlas
P.S. :
Já mám stejně někdy pocit, že Slávin některé lidi schválně provokuje k útokům na Entuziasty, aby pak mohl u členů kape­ly zjišťovat procenta tzv. MEKu/MEK = množství entuziasmu v krvi!