1985 - 15 let - Jak to vidím já

3. března 2006 v 18:44 | Jiří Posíšil Čs. rozhlas (1985) |  Historie
Motto:
Režiséru se nelekejte, na porotce nehleďte!
Nejsem z těch, kteří by měli potíže s vybavováním si událostí z minula, ale tentokrát jsem musel použít i úředních záznamů a tyto navíc vyhrabat v archívu hudební redakce Čs. rozhlasu Ostrava. Tak už je to dávno. Nefalšovaný ostravský prach na mírně žloutnoucím papíru, strana 311, pátý řádek zdola v tlu­stopisu z roku 1976 skrýva1 tento strohý záznam: Frekvenoe 710, 13.30-22.30 hod. Entuziasté Přerov. To je jediné, co jsem si nepa­matoval. Jinak si ten podzimní pátek v paměti vybavuji velice dob­ře.
Přišel jsem tenkrát na nahrávání zoufale nepřipraven, neboť jsem ani v nejmenším netušil, co a nebo kdo to ti Entuziasté vlastně jsou. Je to rocková kapela, nebo swing, folk či sbor, mají ně­jaké zkušenosti s nahráváním v rozhlase, jakou technologii natáče­ní mám zvolit...??? První pohled na hlouček trochu odrostlejších gymnazistů, pohybujících se v čekárně našeho hudebního studia rov­něž nevěstil nic potěšujícího.
"Takhle vypadají lidé,kdyžjdoutrhat mandle, a ne muzikanti, kteří jdou dělat rozhlasovou nahráv­ku !"
bylo první, co mě napadlo. Úsměvem na tváři několika hrdin­ných jedinců jsem se nedal zmást, neboť vibrace dolních končetin byla neklamným znamením, že tentokrát se ve studiu nebudou chvět jen struny a hlasivky. Moc se mi do toho "vraždění neviňátek" ne­chtělo, jenže řemeslo je řemeslo, a tak jsem pronesl ke svému ko­legovi, mistru zvuku Ivo Roubalovi dnes již památnou větu:
"Tož zkusíme to s nimi. Dvakrát, třikrát to sjedeme od vrchu dolů, a když to nikam nepovede, nekompromisně TO pošleme domů!"
Tuto informaci o pracovním postupu v nejbližších hodinách frekvence jsem však ve svém rozpoložení pronesl natolik hlasitě, že ji slyšeli i ně­kteří členové kapely. To jsem se ovšem dověděl až mnohem později. Ještě nepřekročit práh studia a už slyšet o vyhazovu není právě nejlepší perspektiva, a o to cennější je, jak to vlastně tenkrát dopadlo.
Struny se skutečně chvěly, hlasivky rovněž, ale jiných nežádoucích vibrací jsem se nedočkal. A jestli ten den byl někdo z něčeho překvapený, tak jsem to byl já. Natočili jsme totiž šest titulů o celkové čisté stopáži 17,10 minut, přičemž ani jediný snímek nebyl hodnocen tak, aby nemohl být použit na ce­lostátní vysílání. To je výsledek jakého nebylo dodnes u amatér­ského souboru dosaženo. A to jsme natáčení ukončili asi hodinu před koncem frekvence.
A právě v tomto ušetřeném čase se asi zro­dilo něco, vzniklo něco... zkrátka, povídali jsme si, zpívali, do­vídali jsme se navzájem o sobě, a hlavně těšili se z pěkných sním­ků a pěkné práce. Byl to pro mne příjemně pracovně, umělecky i spo­lečensky strávený den, ze kterého jsem si odnesl poučení, že flinta možná, ale muzikanti se rozhodně nemají předčasně házet do žita, či kamkoliv jinam. V terminologii z jiné oblasti člověčenství by se řeklo - láska na první pohled, ale to by bylo příliš zjednodušené. Co mě nejvíce na Entuziastech zaujalo, byly možnosti jejich další­ho vývoje, protože velice solidní úroveň, kterou na svých prvních nahrávkách prokázali, dosáhli prostřednictvím těch nejprimitivněj­ších muzikantských metod - bez jakýchkoliv zkušeností s tímto způ­sobem sborového zpěvu, bez jakéhokoliv notového záznamu, pouhým memorováním jednotlivých hlasu často velmi komplikovaně vedených v harmonické struktuře, která nebyla vždy právě jednoduchá, zkrát­ka,
kdyby Robinson Crusoe na svém ostrově sestrojil barevnou tele­vizi, překvapilo by mě to možná méně.
Sám jsem se pár roků, co by ještě amatér, také brodil dravým tokem hudebních zákonitostí a byl vděčný každému kolemjdoucímu pocestnému za jakoukoliv dobře míněnou radu, takže zdvořilou žádost o sem tam nějakou tu radu jsem nemohl a ani nechtěl odmítnout.
No, a ze sem tam nějaké té rady vznikla spolupráce. Moje původní představa, že Slávka Žaluda naučím tomu nejnutnějšímu, co k psaní písniček a jejich aranžování je nutné, se rozplynula jako obláček, kouře. Rovněž notový zápis hlasů a vytvoření partitur, jakožto zá­kladu pro rychlejší a preciznějši nácvik skladeb, nebylo přesně to, co Entuziasté potřebovali. Nejen na frontě, ale i u Entuziastů se situace měnila každou chvíli. Lidé se svými hlasovými rozsahy a nástroji přicházeli a odcházeli, a tak v tom pohybu, který je nejen základní vlastností hmoty, ale /myslím si/ i základní vlastností Entuziastů, na nějaký moc velký řád nebylo místo. Navíc by nebyl ani zcela funkční.
Spolupráce tedy spočívala nikoliv v plá­novitosti, ale v operativnosti. A tak psaní písniček a původní způsob nácviku obstaral Slávek sám a až částečně nazkoušené sklad­by, když už měly svůj základní obrys, jsme pak společně na zkouš­kách dotvářeli. a učesávali. Tu se něco vyhodilo, tam zase přidalo, onde se vymyslel jiný doprovod, či upravilo frázování. Tím se po­dařilo vytvořit formálně i tektonicky vyvážený tvar - to si troufám tvrdit. A po pos1echu těch cca 30 písniček natočených u nás v roz­hlase se můj názor ani. s odstupem času nijak. nezměnil. Rovněž si ale dovolím tvrdit, že to byla vždy ve1iká dřina, a že po takové zkoušce nebo natáčení s Entuziasty mě pronásledoval pocit, že ti, co kdysi stavěli pyramidy, to mě1i doce1a slušnou zašívárnu, a že bych s nimi možná měnil. Tyh1e pocity však. trvaly vždy jen chvíli a věřte, neměnil bych i kdyby to bylo ještě těžší. Pro mne těch deset let rozhlasové a hudební spolupráce, přátelství i různých osobních zážitků s Entuziasty znamená hodně.
Mám Slávka rád a vá­žím si jeho tvrdošíjnosti s jakou se probíjí ke svým dílčím cílům, který dokáže strhnout /a správně zblbnout/ ostatní členy kapely, aby pojem entuziasmus byl naplněn od A do Z. Jeho způsob hudební­ho myšlení /odborně zvaný horizontální, protože tvoří převážně po samostatných hlasech, které pak často určují harmonii/ je ve svém žánru vzácný, protože je těžký a náročný. A jestliže v pře­divu jednotlivých hlasů mají ještě vyznít myšlenky a informace, zakódované v básnickém a jazykově krásně cítěném textu, což se zatím vždy podařilo, pak tedy - klobouk dolů a všechna čest!
Být ovšem Entuziastou, znamená tyhle všechny věci pochopit. Jen pak může přijít ta kýžená radost ze souznění hlasů, ze sděle­né myšlenky, z radosti z hudby, z naplnění smyslu toho všeho. A to není vždy jednoduché, ale je to vždy rozhodující!
Písničky Entuziastů nejsou písničkami pro jediný poslech. Jsou ve svém komplexu příliš složité, než aby se v nich i zkuše­ný posluchač hned napoprvé zorientoval. Budiž tedy odpuštěno mno­hým soutěžním porotcům, kteří po jediném poslechu občas "vhodí Entuziasty do žita". Já to vlastně málem udělal také, i když z jiných důvodů. Ale to, že tenkrát Entuziasté v "žitě" neskončili, to je hlavně jejich zásluha, protože: viz motto! Odlišovat se, být svůj a zůstat svůj - to svědčí v muzice o talentu a v životě o vůli a charakteru, kterému pak ani sem tam nějaká ta křivdička, či výprask nevadí.
Proto i nadále přeji Entuziastům vhodné křiv­dičky a výprasky, které je dovedou k dalším cílům.

Jiří Pospíšil, 1985

Čs. rozhlas
P.S. :
Já mám stejně někdy pocit, že Slávin některé lidi schválně provokuje k útokům na Entuziasty, aby pak mohl u členů kape­ly zjišťovat procenta tzv. MEKu/MEK = množství entuziasmu v krvi!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karel Jačko Karel Jačko | E-mail | Web | 3. března 2006 v 19:49 | Reagovat

Když jsem přepisoval ten text Jirky Pospíšila, občas mne to vzalo u srdce. Pamatuji jak jsem v roce 1980 byl poprve nahrávat s Entuziasty písničku "O krok blíž" a byl to poměrně slušný kráčející bas. Musím přiznat, že jsem při tom nahrávání dostal první školu hry na basu a dodnes na ní stavím.

2 Arch.Žalud Arch.Žalud | E-mail | 3. března 2006 v 21:59 | Reagovat

Drobná chybička se vloudila do textu...místo ..není...se tam dostalo.... netlí.Ale nic ve zlém.

3 Arch.Žalud Arch.Žalud | E-mail | 3. března 2006 v 22:33 | Reagovat

Dočetl jsem celý text až do konce.Na jeho konci nebyla příležitost,abych přidal kliknutím nějaký komentář,takže se omlouvám,že tak chci učinit zde.Především bych chtěl vyjádřit obdiv autorům vzpomínek a celého textu nejen za vysokou kultivovanost jejich projevu,ale také za nepovrchní pravdivost obsahu a jeho zasvěcenost.Jako ten,kdo byl většině dění a úsilí Entuziastů docela blízko,si to dovolím skromě konstatovat.Mám jen dvě drobná připomenutí.Je to popuze faktografická poznámka o mé činnosti v Novém Jičíně,kde jsem pracoval ve funkci nikoliv městského architekta,ale jako hlavní architekt okresu Nový Jičín.Druhá poznámka se týká jistého období,které sice nebylo časově tak významné,ale bylo důležité svým významem a dopadem na mnoho událostí.Slávek by asi měl intenzivněji zavzpomínat na několikaleté kontakty s Edou Pergnerem,jeho spoluvystupováním ve Valšovicích s Entuziasty,společná pěvecká vystoupení E.P.+L.P.+S.Ž s Kainarovou písní " Houpací židle,metráže natočených rozhovorů u nás v bytě, přednesu vlastních básní a povídek Edy Pergnera a dalších společných příhod,kterých nebylo zase tak málo.Konečně píseň Tvým nápadům se týkala především Edy Pergnera,pro kterého vlastně byla napsána a možná by si Slávek vzpoměl i na další věci.Takže ať vzpomíná.Všechny Entuziasty zdravím.

4 Petr Liška Petr Liška | E-mail | 7. března 2006 v 23:11 | Reagovat

...a vzpomínáte na ten báječný slavnostní koncert a bál v Měšťáku s Lázeňským orchestrem? A snad někdo (nechci útočit na Slávka) najde tu kazetu s tím záznamem z toho koncertu...

5 Karel Jačko Karel Jačko | E-mail | Web | 19. března 2006 v 18:29 | Reagovat

Ano na ten koncert si Peťo dodnes vzpomínám a musím konstatovat, že i ty lázeňské šmytce mne tenkrát braly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama